Děkujeme hlavnímu fotografovi Tomovi, který celý festival profesionálně zvěčnil a ještě dlouho budeme obdivovat povedené záběry jeho optiky a zrcadel.
https://www.facebook.com/tomas.svoboda.562/

Děkujeme mistru zvuku Bohdanovi a jeho týmu. Osobně si zatím nedokážu představit jiného zvukaře pod komínem. Nejde tady totiž jen o zvuk, který je precizní, ale taky o veškerou ochotu a přátelský přístup, který trvá od počátku co se známe.  Bohdan pořádá festival v Lukovečku: http://vlukoveckunakopecku.cz/

A v neposlední řadě děkujeme Vám, kteří jste na festival přijeli…

Vlastně bych to mohl shrnout jen několika slovy: luxusní počasí, skvělé pivo, výborný program, parádní atmosféra, milí lidé a krásné děti.

Jde vidět, že festival roste. Vystihuje to vše, ale i tak se trochu o festivalu rozepíšu.

Festivalem jsem žil již několik týdnů až měsíců před samotným vypuknutím. Během zimy jsem vytvořil webové stránky www.festivalpodkominem.cz , které pak stačilo jen postupně aktualizovat. Strávil jsem nad nimi docela dost času a věřím, že se povedly. Cíl byl mít základní potřebné informace na jednom místě, protože zbytek už žije na sociálce :-), tedy na facebooku.

Protože jsme s mojí milovanou ženou (Rolničkou) zároveň v pořadatelském týmu festivalu, tak jsme se poslední týdny docela zapotili. Připravovali jsme fotky, různé cedule, plakáty, pásky, karty, nákupy a já na poslední chvíli ještě tvořil pět fotokoláží z předchozích ročníků. Fotokoláže byly nakonec vystaveny na festivalu a jsou ke zhlédnutí níže a na stránkách festivalu.

Asi týden před festivalem už jsme měli všechno víceméně v cajku a už jen sledovali počasí, které slibovalo pohyb po festivalu jen v trenckách, podprdě, těžce namazaní krémem a lehce pivem.

Čas letí jak voda, nastal pátek, na který jsem si vzal v práci dovolenou a vyrazili jsme směr Záhlinice. Bylo již poledne a tak jsme z preventivních důvodů objeli Přerov a jeli přes okolní obce. Je krásné někdy vynechat hlavní silniční tahy a pokochat se malebností a barevností malých obcí mezi širými poli. Do Záhlinic jsme dorazili před druhou hodinou a tak jsme měli čtyři hodiny do zahájení. Úkolů bylo ještě hodně, ale když jsem viděl, že naši kamarádi a známí již byli v areálu a měli postavené dokonce už stany, tak jsem se nebál, že bych v tom zůstal sám. Moc děkuji všem, kteří jezdí na festival každoročně o několik hodin dříve než startuje a třeba pomáhají s různými činnostmi nebo jen dotváří atmosféru a nosí pivo.

Festival měla moderátorsky pod palcem Blanka Prudilová a zhostila se tohoto nelehkého úkolu profesionálně. Občas mi je líto, že už nemoderuji já, protože se mi ta úloha líbí, ale musím říct, že bych to asi neustál po stránce pivní disciplíny po celé dva dny. Blanka byla skvěle připravena a tam kde já už bych neměl co říci, Blanka teprve začínala .

Festival je dvoudenní a oproti minulému roku jsme si s KOFE@VLNA naplánovali koncert již v pátek. Věřili jsme, že koncert před zábavným programem NA STOJÁKA bude tou správnou volbou. Upřímně jsem doufal, že NA STOJÁKA přitáhne více lidí. Přeci jen je to velice populární a známý pořad a i když znám jen pár úryvků z youtube, tak jsem se vždy pobavil. Každopádně ti co dojeli už na pátek nezklamali a vytvořili parádní atmosféru. Co se týká našeho koncertu, musím zde poděkovat našim kapelním hostům Martinovi (Saxofon) a Pepovi (Saxofon), že parádně dobarvili naši muziku a věřím, že to nebylo naposledy. Koncert jsem si skvěle užil a s radostí sledoval, že naše pódiové řádění baví dost dětí. Po koncertě jsem místama sledoval zmiňovaný pořad NA STOJÁKA a byl jsem trochu rozpolcený. Výkony super, bavilo mě to, jen některá témata mi přišly na venkovní festival místy dost nevhodná. Asi to bylo těmi dětmi, které poslední dobou vidím všude. Ale co člověk to jiný pocit .

Pořadem NA STOJÁKA večer neskončil, začal se rozdělávat páteční oheň, přestavěly se lavičky a mohlo se pokračovat v muzicírování. Táborákový hudební rozjezd jsem si vzal na starost já a skvělý muzikant Jim. Osobně jsem na kytaru dobrý pouze v porovnání s nekytaristou , protože jsem nikdy neholdoval společným ohňovým či hospodským hraním, tak v tomto odvětví jsem opravdu nepoužitelný. Ale jsem dobrý zase v jiných věcech. Rozhodně mě baví poslouchat muzikanty, kteří to ohňové hraní a Jammování mají v krvi. Po první písní jsem tedy předal hudební zábavu u ohně trampské kapele Otisk, Jimovi a dalším muzikantům a vlastně všem, kteří byli přítomni.

Už dost společensky unavený jsem celkem brzo zalehl k Ríšovi do stanu, který si evidentně první stanování užíval a spal jak miminko. Hudební zábava, která od ohniště překonávala nějakých sto metrů a dostávala se až ke stanům mi vůbec nevadila. Naopak barva a kvalita zvukových vln byla výborná a tak jsem si to usínání na pár minut užil.  Něco ze sobotního dne napíšu příště…

Kofe